Šumavu jsem znala z dětství a jako školní dítě si pamatuji malebná zákoutí a milé výlety na Kašperk, podél Vydry, z Rejnštejna na Kašparské Hory a přes Antýgl na Horskou Kvildu.
Jako dospělá jsem toužila znovu projít tato známá místa, táhl mě pocit blízkosti, který ve mně krajina vyvolávala.
Byl to pocit domova?
Nevím, ale bylo to hezké, milé a mému srdci známé.
Později, když jsem na Šumavu začala jezdit pravidelně k mým přátelům, kteří na Šumavě farmařili , jsem poznávala, jaká je Šumava po dobu celého roku. Jak se mění, jak je krásné, když mohu sama v těchto lesích chodit a zažít střídání lesů a luk, které přímo vybízejí k tomu, abych zahlédla plaché zvíře nebo zažila něco mimořádného. Začala jsem vyhledávat období mimo turistický ruch, i když se jednalo o turisticky neatraktivní duben nebo listopad.
Zjistila jsem, jaké je její opravdové vyzařování, jak posiluje člověka v jeho touze po tom poznat sám sebe, utkat se se svými strachy, jak rozpouští negativní energie, které jsme si přivezla z našich mentálně přetížených městských destinacích.
Je to krajina vysoké duchovní hodnoty! Lidé jezdí do Tibetu, aby se mohli vyrovnat se svým egem. Ale na Šumavě lze najít a otevřít své srdce!
Šumava není pro peletony barevných cyklistů, kteří jenom počítají kilometry. Šumava je pro rozjímání, meditaci, zastavení se, toulky přírodou a obdivování její krásy.
Vím, jak vzácné je toto území, jak je nutné ochránit její krásu, jaké bude mít dalekosáhlé důsledky pro celou zemi, nezačne-li péče o ní, jsem rozhodnuta využít všechny své znalosti a schopnosti pro její ochranu. Vždyť vysoká energie a vysoká duchovní hodnota je tak cenná a vzácná, že si zaslouží od lidí, abychom do její ochrany dali to nejlepší z nás!
Pokud si my lidé zničíme vysoké energie, vysoké duchovní hodnoty, čistou a krásnou přírodu nebude žádné místo, kde bychom se mohli dále vyvíjet. V přetížených městech se tak akorát udusíme.
Proč to všechno dělám? Protože Šumava je krajina mého srdce!
Co bych dělala, kdybych se do svého srdce už nemohla podívat?