Detailní komentář k rozporu s ústavním pořádkem

• Je zřejmé, že stát nedbá šetrného využívání přírodních zdrojů a ochrany přírodního bohatství, tedy neplní svoji základní povinnost uvedenou v článku 7 Ústavy České republiky. Novela zákona mu ještě umožňuje tuto nečinnost zakonzervovat, tedy přímo porušit článek 7 Ústavy a „nedbat“ o přírodní bohatství a jeho zachování.
  
  
• Pravděpodobně je porušen článku 35 Základní listiny práv a svobod, kdy každý má právo na příznivé životní prostředí a při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.
  
  
• Novela umožňuje, aby v rozporu s Ústavou České republiky došlo k omezením, která budou znamenat zavedení absolutní vlády orgánů ochrany přírody nad životy a majetkem lidí, obcí a dalších subjektů, kteří v daném území trvale žijí, pracují a podnikají.

• Novela žádným způsobem nezohledňuje skutečnost, že v národních parcích žijí trvale lidé a jsou součástí celého území.

• Orgány ochrany přírody jsou oprávněny stanovovat klidová území (§ 17 zákona) a dále členit území na jednotlivé zóny s omezeným režimem (§ 18). Jedná se o hluboký zásah do výkonu vlastnického práva České republiky a jiných subjektů, který nemá v právním řádu oporu a znamená velké omezení v užívání daného území.

• Kritéria pro zařazení určitého území do klidového území či do jednotlivé zony jsou velmi vágní, nesplňují hlediska transparentnosti, jasnosti a přezkoumatelnosti (např. umožnění nerušeného vývoje ekosystémů nebo území, kde převládají přirozené ekosystémy). Je povinností zákonodárce, aby takováto územní omezení byla vázána na kritéria s výše uvedenými kvalitami.

• Novela vylučuje klasické správní řízení a umožňuje vydávat orgánům ochrany přírody dle jejich pravomocí opatření obecné povahy. Jedná se o dokument, který svoji povahou není ani rozhodnutím ani právním předpisem a jeho přezkoumatelnost je omezená. V případě tak zásadních zásahů jako je nařizování klidových území nebo zahrnutí území do zóny přírodní a dalších, nemůže být určeno takovémuto dokumentu. Tyto restrikce musí být buď stanoveny zákonem, a to velmi konkrétně, nebo na základě konkrétních kritérií je nutné rozhodovat v klasickém správním řízení, jehož výstup je možné přezkoumat v rámci správního soudnictví.

• V § 64 mají orgány ochrany přírody právo omezovat vstup na území z důvodu ochrany přírody po projednání s obcemi za podmínek, že hrozí poškozování území nadměrnou návštěvností. Takovýto zásah do vlastnických práv a do omezování užívání území vázaný na naprosto vágní podmínky je ustanovením, které je v rozporu s Listinou základních práv a svobod a Ústavou ČR. Tento zákaz je vyhlašován opatřením obecné povahy, což je naprosto nedostatečná procesní forma pro taková omezení. Dále je nutné vzít v potaz, že na území národních parků se nacházejí obce, což by v konečném důsledku mohlo vést až diktátu vůči těmto samosprávným celkům.

• Ochrana lesů – lesy v národních parcích nelze zařazovat, jak je navrženo, do kategorie lesů hospodářských (dle zákona o lesích se jedná o lesy zvláštního určení), což vede k neoprávněným závěrům a praxe tomu nasvědčuje, že tedy není nutné se o lesy starat, dřevo v případě kalamit není nutné vůbec těžit, a pokud se těží, není činěno způsobem, který by byl pro využitelnost dřeva optimální. Takto zákon zakonzervovává stav, kdy se s lesy nic neděje, jsou zanedbané a nic nenutí Správu parku, aby odpovědným způsobem o lesy pečovala. Ochrana přírody neznamená, že případné majetkové škody jsou tolerovatelné a správa parků nemusí efektivním způsobem hospodařit s majetkem českého státu.

• Novela umožní vznik dalších miliardových škod na majetku českého státu na Šumavě. Podle znaleckého posudku (dopis Ing. K.Simona Ministru ŽP z 10.6.2014 sumavanet.cz/modrava/ou/user/deska/2014/Brabec_NP%20Sumava.pdf) týkajícího se již závažně poškozeného a umírajícího území v NP Šumava o rozloze 20 000 hektarů je způsobená škoda odhadnuta na 100 miliard Kč. Škoda na 1 hektar je tedy 5 milionů Kč. Pokud by rozsah poškození s úměrným rozšířením klidové zóny vzrostl jen o 10 000 hektarů, vznikne státu další škoda ve výši 50 miliard Kč.

• Nelze správním orgánům, byť mají chránit hodnotu tak ušlechtilou jako je přírodní bohatství, dávat do rukou nástroje, které v konečném důsledku znamenají změnu způsobu využití části území bez jasných kritérií. Takové nástroje a takové možnosti může mít pouze zákonodárný sbor a jenom v intencích Ústavy a Ústavních zákonů České republiky. Žádný zákon toto nesvěřuje správnímu orgánu.