Realita dnešní Šumavy je natolik těžko popsatelná, že je třeba vysvětlit mnoho souvislostí, které veřejnost nezná.

Upozorňujeme, že v případě našich textů se nejedná o další teorie, ale o praxi těch, kteří poměry na Šumavě dlouhodobě sledují, ale především zde žijí a pracují a podílejí se tak sami na péči o krajinu Šumavy

CO ZNAMENÁ PRAVDA AUTENTICKÁ

Ten, kdo přispívá do těchto textů, byl na Šumavě:

• na začátku existence Správy NP, krátce po odchodu Armády ČR
• zažil boje o to, zda těžit nebo netěžit dřevo Šumavy v Národním parku
• zažil strhující sílu orkán Kyrill, když všude okolo praskaly stromy, jako když se lámou sirky a usínal s obavou, že až se ráno rozední, nebude už nikde okolo žádný zdravý strom
• u toho, kdy energetická úroveň Šumavy byla nejvyšší!
• v době, kdy nebyly žádné problémy s vodou, louky byly krásné a po celé vegetační období zelené s vysokými výnosy a nezarostlé nálety!
• v dobách, kdy nepřišli ani jednou divočáci, aby zničili louky, jako je tomu v posledních několika letech
• a nyní bolestně zažívá zhoršující se stav Šumavy

Téma PRAVDA O ŠUMAVĚ k nám přicházelo postupně, ale protože jsme poměry na Šumavě znali z osobní zkušenosti, někteří z nás zde žijí, začali jsme sami hledat, jaká že je skutečná pravda o Šumavě. Pokud vás také zajímá, čtěte dál.
A abyste nebyli vystaveni pochybám, komu vlastně můžete věřit, zajeďte se na Šumavu podívat sami právě na ta místa, o nichž zde píšeme.  

Vzhledem k tomu, že nejvíce postižená místa jsou ve vyšších polohách Šumavy, navíc v příhraničním pásu, část návštěvníků, kteří do těchto míst nedojdou, je neuvidí a nemají tedy ani důvod se znepokojovat. Ale stav je opravdu vážný. Zničená jsou místa s nejvyšší energetickou hodnotou, jako byly u pramenů Vltavy, v okolí Poledníku, na Debrníku, u jezera Laka či na Třístoličníku, ale i na dalších místech.
Pak jistě pochopíte i naše zděšení, že nikoho ze zodpovědných tato situace nezajímá, nikdo za ni NEZODPOVÍDÁ a ani žádný státní orgán, na náš apel jako občanů ČR pozitivně nezareagoval.

Vyzkoušeli jsme postupně všechny možnosti, které občan má a zjistili, že vlastně žádné nemá.
A to jsme veškeré naše podklady připravovali v součinnosti s právníkem, ale ani to nepomohlo!

Naše iniciativa PRAVDA O ŠUMAVĚ vznikla též proto, že Správa NPŠ  a Ministerstvo životního prostředí záměrně zatajují pravdu o stavu Šumavy a využívají ekologických aktivistů i jiných skupin (např.: prosazujících divočinu na Šumavě) proto, aby podpořily a ospravedlnily svůj postup nic nedělání = nic dělání!
A to více méně po dobu 25let svého trvání.
Tento postup je velkoplošně uplatňován Správou též na nelesních pozemcích (a to těch, které nemají v pronájmu zemědělci) a tím zanikly bývalé louky a pastviny, ale pochopitelně na jejich místech nevznikl ani les.
To co vzniklo, je zanedbaná krajina bez úcty a lásky, kde pokles energetických hodnot takové krajiny především z pohledu vibračních úrovní přinese dalekosáhlé důsledky, pro něž moderní doba bude marně hledat vysvětlení v klimatických změnách či jiných život zhoršujících vlivech, místo aby už konečně zaznělo – a též se podle toho začalo konat – že za stav, ve kterém se nalézáme, si můžeme jako společnost sami svým myšlením!

To, že v případě tak ojedinělého území, kterým Šumava bezesporu je, se jedná též o duchovní hodnoty, které bychom jako společnost pohřbili spolu se zánikem Šumavy, je zřejmé právě teď!
Toto území jsme jako český národ dostali do správy a teď se prostě jen o něj nestaráme dobře!
Ale máme ještě možnost věci napravit, jen už není mnoho času.

Pro ty z vás, kteří už někdy slyšeli a uvažovali o energiích planety Země a člověka, budiž řečeno, že Šumava je jedním z mimořádně důležitých energetických center planety, bez něhož – či při jeho fatálním energetickém zničení – bude život na planetě Zemi ohrožen. V reálném prožitku se toto může projevit jako další závažné klimatické změny, destabilizace v ekonomice i politice, nezvládnutelná vlna utečenců či jinak, abychom se mohli přes rozum uchlácholit, že za to vlastně nemůžeme. Ale co říkají vaše city?

Není tomu jinak?

NÁRODNÍ PARK ŠUMAVA A JEHO POČÁTKY:

byl zřízen nařízením vlády č.163/1991Sb. na ploše 68 tisíc hektarů a to na území, které do té doby spravovaly Vojenské lesy a statky. A jako ochranné pásmo parku měla sloužit CHKO Šumava - o rozloze dalších 99 tisíc hektarů.
V té době byly na celém území Šumavy zdravé zelené lesy – pravidelně opečované Vojenskými lesy, které o nich vedly tzn. Porostní knihy, a louky a pastviny pravidelně obhospodařované Vojenskými statky a to i na velmi náročných místech, které o nich vedly obdobně tzn. Polní knihy, kde byly zaznamenávány výsledky pravidelných půdních rozborů, na základě nich byly stanovovány způsoby i rozsah hnojení a byly zde též uváděny výnosy v jednotlivých letech. Záznamy o rozsahu i způsobu péče v rámci VLS jsou stále k dispozici a je podle nich postupováno i dnes na územích spravovaných Armádou ČR.

Nic podobného Správa NPŠ nedělá.

V tomto kontextu připomínáme, že do doby vyhlášení NPŠ pečovaly dlouhodobě o toto území Vojenské lesy a statky a to tak dobře, že bylo možné toto území vyhlásit národním parkem, dnes by to s čistým svědomím možné už nebylo!

Zpočátku bylo vedení Správy i jeho řadoví pracovníci převážně z řad těch, kteří buď o toto území už dříve pečovali (např.: první ředitel Správy), nebo se sami skutečnou péčí o krajinu zabývali.
Postupem času odcházeli prostě proto, že se na nový způsob péče – nepéče – nemohli dívat a nebo byli přímo “odejiti”. V dalším období probíhaly různé šarvátky o to, jak o Šumavu pečovat a příznačné je, tak jak tomu v podobných případech bývá, že právě skutečná péče o toto vzácné území šla stranou, což se z počátku na lesích a loukách neprojevilo, ale stav se postupně zhoršoval až k dnešní situaci, kdy velkou část NP pokrývá mrtvý les a další tisíce hektarů bývalých luk a pastvin zarostly náletem, a některé jsou navíc podmáčené neudržováním potoků.

Tak jako běžný návštěvník dnešní Šumavy vůbec nepozná, že na těchto místech bývaly kdysi krásné louky a pastviny.
K tomu jedno upozornění: pokud dnes na Šumavě uvidíte zelenou louku, pak vězte, že ji zachránil někdo z farmářů, kteří zde hospodaří, a kterým Správa NP po většinu doby své existence jen ztrpčuje život různými zákazy, omezeními a sankcemi, místo aby je jakkoliv podpořila v jejich péči o krajinu (jak tomu bylo na počátku vzniku NPŠ). Spíše to v dnešní praxi vypadá tak, že se mu mstí za to, že on o něco na Šumavě pečuje, zatímco Správa ne!

Stejně tak, při pohledu na mrtvý les, který zůstal stát bez úcty a jakékoliv péče, by návštěvníka Šumavy vůbec nenapadlo, že se jedná o konečný stav, kdy už se dál nebude dělat nic a spíše každý předpokládá, že věci jsou v nějakém procesu a že se s tímto stavem bude cosi dál konat, čemu on sám nerozumí – není to jeho profese. Tedy vězte: nebude se s tímto stavem Šumavy dál nic dělat, nebude se o nic pečovat a bude se čekat na vznik tzv. divočiny!

Současný stav v NPŠ, kdy je zničeno nejméně 20 tisíc ha rozlohy parku – mrtvý les, zanedbané louky a pastviny a závažně narušený vodní režim v krajině – to vše nepéčí o vzácné území svěřené do správy NPŠ – je alarmující a proto se znalostí skutečných poměrů v krajině vybízíme k urychlenému vytvoření “NÁRODNÍHO ZÁCHRANNÉHO PLÁNU PRO ŠUMAVU”, jinak toto území nepřežije současnou éru správy.

BUDIŽ JEDNOU PRO VŽDY A JEDNOZNAČNĚ KONSTATOVÁNO:
problémem v NPŠ nejsou   

           ani zóny ochrany přírody,
           ani obce a jejich zájmy,
           ani zemědělci a jejich zájmy,

ale jen a pouze ZANEDBÁNÍ PÉČE O SVĚŘENÉ ÚZEMÍ SPRÁVOU NPŠ, které jim umožnily platné právní předpisy, dnes ještě ve větší míře než dříve (viz Novela zákona o ochraně přírody a krajiny).

PROBLÉMEM NENÍ

           ani kůrovec,
           ani orkán Kyrill,
           ani vichřice v posledním období,

ale jen a pouze NESCHOPNOST SPRÁVY ZAJISTIT ODPOVÍDAJÍCÍ PÉČI HOSPODÁŘE spravujícího dané území.
I zmatené teorie o vytvoření divočiny na Šumavě jen nahrávají Správě, aby dál mohla nedělat NIC!

Stát platí penězi daňových poplatníků za ničení vzácného území, které je ale jeho majetkem, nikoliv majetkem Správy NPŠ, jak se řada pracovníků Správy domnívá a podle toho se i chová.
Jak je možné, že v případě Šumavy selhaly všechny kontrolní mechanismy, veškerá státní moc nedokázala zabránit obrovským materiálním, ale též morálním škodám, které zde vznikly?

Další podstatná část ještě bohužel vznikne jako důsledek 25 let “řádění správy” a to i kdybychom právě teď dokázali všechen šlendrián okamžitě zastavit, prostě proto, že přírodní procesy takto rychle zastavit nelze! Většina dnes kůrovcem napadených stromů, tak jako tak uschne! A to i v případě, že bychom se odhodlali k nejradikálnějšímu řešení s kůrovcem a to k chemickým postřikům, protože klasické metody postupů proti kůrovci, jsou při dnešním rozsahu napadení málo účinné či zcela neúčinné!

Jak je možné, aby v moderní demokratické společnosti měl kdokoli (míněno Správa NPŠ) ze zákona dáno právo nemuset zasahovat a zabraňovat škodám na svěřeném majetku státu?

NOVÁ DOBA

Zřejmě se právě nacházíme – a to nejen v České republice – v období dějinného zlomu, kdy forma parlamentní demokracie selhává, prostě proto, že postuláty na nichž byla vystavěna, už naše společnost není s to zajistit.

• Domníváme se, že jde především o dva parametry:
  jednak o vysokou morální úroveň všech, kteří se na správě země podílejí (poslední události v ČR jsou přeci v tomto kontextu alarmující - kauzy okolo ministra financí, nezákonné postupy Finanční správy vůči firmám, politické kupčení při hlasování o nových zákonech bez ohledu na zájmy občanů, to všechno devastuje právní prostředí).
• a dále o jednoznačný a prioritní zájem všech, kteří zemi spravují, na tom, aby celá země prosperovala a dobře se v ní žilo všem občanům.

Také vám to zní jako z pohádky?

Přitom to není tak dávno, kdy zakladatelé moderní demokratické společnosti právě v tyto postuláty věřili!
A co máme dnes jako realitu správy země?
Přebujelý státní aparát, který jen vymýšlí, jak postihne a potrestá občana, ale sám za nic neručí a za nic nezodpovídá. (v příkladu: vedení Správy parku není postihováno za zničení Šumavy, ředitel Finanční správy není postižen za nezákonné zničení fungující firmy.)
Jinak bychom se tady a teď nemuseli přeci zabývat zničenou Šumavou, ani trpět politické, hospodářské a ekologické kauzy posledních let, o morálních nemluvě!

Možná bychom si všichni měli vzít příklad z náhledu jednoho velmi starého hospodáře ze Šumavy:

“Vzal bych na ně bejkovec a spráskal je tak, že už by se tu nikdy ani neukázali”!

POLITIKA

Máme za to, že i případ Šumavy dokládá nefunkčnost správy naší země z hlediska ochrany zájmů občana, navíc daných mu Ústavou ČR, resp. Listinou ústav práv a svobod.
V rukách dnešních “mocných” je to zřejmě jen bezcenný cár papíru, který většina ani nečetla.

K tomuto bodu jeden náš poznatek z období projednávání novely zákona ve sněmovně ČR (které trvalo jeden a čtvrt roku) a schválený navzdory vetu prezidenta i vrácením novely zpět senátem!
Jen několik málo dní před závěrečným hlasováním, nám na naše, v té době již velmi ostré výtky, odpovědělo několik poslanců tak, že z jejich odpovědí bylo zřejmé, že zákon vůbec nečetli a nebo – a to je ještě horší – vůbec nepochopili, co obsahuje a co tedy jeho schválením uvedou do praxe.
Mimochodem tato novela, kterou se od 1.6.2017 řídí národní parky, dává ještě větší prostor k beztrestnému ničení území NP, pokud se Správa parku pro něj rozhodne.

Krátce řečeno TEĎ UŽ JE DOVOLENO VŠE, např.:

• vystěhovat občany ČR z území NP,
• zakázat úplně vstup komukoliv,
• nepředcházet škodám, ani nezasahovat při živelných událostech,
• ani se nemuset o čemkoliv v parku domlouvat s kýmkoliv.

Jednoduše nepečovat vůbec o nic z majetku státu a ještě za to brát peníze od státu – jak absurdní!

A jediné, co Správa v mrtvých lesích udělala, je, že najala soukromé firmy (v tendrech resp. minitendrech za nejnižší cenu práce), aby pokácely suché stromy v širokém pásu podél turistických cest, aby nedošlo k ohrožení turistů, a to ve směru souběžně s cestou tak, aby tudy už nikdy nikdo neprošel! A tím je péče ukončena! To vše za situace, kdy znalecký posudek soudního znalce z oboru lesního hospodářství vypracovaný již před několika lety, hovoří o škodách na lesních porostech ve výši přesahující již tehdy 100 miliard Kč na majetku státu. Dnes by tato částka byla zřejmě citelně vyšší. A opět to nikoho nezajímá. Ale nás to přeci zajímá a musí zajímat.

Zkuste si, prosím, představit, že byste si najali zahradnickou firmu na péči o svou vlastní zahradu a za 25 let, až byste se vrátili – s tím, že po celou dobu jste za její služby platili (v případě NP Šumava to je cca 200 milionů Kč ročně!) – byste zjistili, že celou tu dobu nedělala skoro nic, většina vzrostlých stromů uschla a celá zahrada je plná náletů. Popravdě už byste tu svoji zahradu ani nepoznali.

A to je PRAVDA O ŠUMAVĚ za posledních 25 let.
Samozřejmě, že dílče bylo za tu dobu cosi vykonáno, ale současný stav nám dává právo tohoto příměru použít.

Ten, kdo by dnes dostal Šumavu na starost, aby ji dal opět “do pořádku”, toho čeká rozsah práce, pro který nemáme v ČR precedens, co se týče technologií i finanční náročnosti.
Opět se tak potvrdilo, že nejhorší hospodář je stát.
Dalším argumentem pro podporu “Pravdy o Šumavě” budiž i následující skutečnost.
Přes opakované protesty nejvyšších představitelů země, přes protesty nižších samosprávných celků – obcí, nalézajících se na území NPŠ, i přes protesty vyšších samosprávných celků – krajů, na jejichž území se NPŠ nalézá a to Plzeňského a Jihočeského, se dosud nikomu z nich nepodařilo zjednat nápravu v činnosti Správy NPŠ !!!
Jak to?
Politicky zkorumpovaný, partikulárními zájmy zmítaný zákonodárný sbor – Parlament ČR – předal přijetím novely Správě NPŠ (ale i dalším Správám národních parků, které je, ale nezneužívají v míře jako v NPŠ) pravomoci, které ani sám nemá, dokonce jdoucí za hranice ústavnosti a to v mnoha bodech, aniž by si této skutečnosti byl zřejmě vědom, ale především přes prokazatelně špatné výsledky správy území Šumavy (viz fotodokumentace), tedy v rozporu se zájmy občanů ČR!   
Proto vznikla iniciativa “Pravda o Šumavě”.

Všichni, jichž se situace Šumavy dotýká, protestují, ale nápravy se nemohou domoci – chyba je tedy v samotném systému správy naší země!

Jako poslední, co se v otázce Šumavy vykonalo, bylo podání k Ústavnímu soudu skupinou senátorů ze dne 17.8.2017, které bylo iniciováno ze strany obcí v NPŠ.
Zcela se z něj ale vytratila hlavní výtka vůči Správě našeho absolutně největšího národního parku kterým je právě Národní park Šumava a to je- zničení a nepéče o jedinečné území Šumavy.
Tím je současně poškozováno základní právo občanů ČR na “příznivé životní podmínky a ochranu přírodního bohatství” jako fundamentálního práva občanů zaručeného jim Ústavou.

TÉMA DIVOČINY

Zmatek kolem tohoto pojmu vyplývá z neznalostí duchovních zákonitostí vývoje člověka a planety Země. Jedině s jejich znalostí je totiž možné plně pochopit, proč nelze pouhým zanedbáním péče a náhlým ponecháním tzn. přírodních procesů samovolnému vývoji, vytvořit divočinu uprostřed dnešní Evropy.
Plné vysvětlení duchovního rozměru tohoto problému přesahuje rámec našeho sdělení, ale je známé!

ZEMĚDĚLCI V NPŠ

Přímo postižení a to dlouhodobě jsou činností Správy NPŠ též zemědělci hospodařící na území parku. K omezením a sankcím administrativního charakteru se v posledních letech připojily naprosto fatální důsledky zanedbání péče o lesy, o louky a pastviny v NPŠ a to samotnou Správou parku, kterými je dramatické snížení úrodnosti a výtěžnosti i na pozemcích pravidelně obhospodařovaných zemědělci.
V lokalitách přímo ovlivňovaných rozsáhlými plochami mrtvých lesů jde totiž o snížení výnosů až o 80 – 90%, tedy na výsledných 10-20% dříve obvyklých výnosů.
Což znamená, že na louce, kde bývalo možné zabalit 100 balíků sena či senáže, je nyní 10 až 20 balíků. To je pro zemědělce katastrofa.

Fatální je zejména úbytek vláhy, vysychání ploch uvnitř luk a změna lokálních klimatických podmínek. Dlouhodobě se tento vliv projeví snížením objemu srážkové vody odtékající z takto zničených hor i snížením zásob podzemních vod Šumavy. V době celoevropského poklesu zásob kvalitní pitné vody a vydávání dotací na využívání dešťové vody, je takováto situace jednoznačně dalším poškozováním oprávněných zájmů občanů ČR.

Ještě zmínka o zemědělcích, kteří začínali před 20 – 24 lety na území NPŠ hospodařit.
Většina začínala s nadšením a naplno včetně svých rodin. Obvykle měli jen minimum vlastních pozemků a ostatní si proto pronajali od státu. Tehdejší Správa NPŠ se zpočátku snažila farmářům pomáhat, pořádala pro ně setkání, kde je informovala o nových věcech, pořádala pro ně i zájezdy do sousedního Bavorska k soukromým zemědělcům, ale především přislíbila, že ten, kdo v těchto náročných podmínkách vydrží řádně hospodařit 5-7 let, bude mít po této době právo odkoupit si za státní cenu obhospodařované pozemky.
Od té doby uběhlo již 24 let a nikdo žádné pozemky dodnes nedostal nabídnuty a to ani v případech, kdy o to opakovaně žádal stále se střídající ředitele Správy. Dnešní Správa o tomto závazku nechce ani slyšet, jako by závazky státu vůči občanům ČR neměly žádný význam.
Jen na nájemném za tu dobu zemědělci 2x zaplatili státní cenu pozemků, více než 20 let o pozemky pečovali, ale nemají nic!

Současná Správa NPŠ dnešní situaci doslova absurdně vyhrotila, když i těmto – dlouhodobě hospodařícím – zemědělcům předložila nové nájemní smlouvy na tyto pozemky, na dobu určitou na 2 až 3 roky s výpovědní lhůtou 30 dnů! Na rozdíl od zavedené praxe v ČR a to i mezi soukromými vlastníky pozemků, kde je obvykle pronájem uzavírán na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou až 5 let a to s ohledem na dotační politiku Ministerstva zemědělství (MZE poskytuje dotace na 5 let!).

Protože když zemědělec nedodrží 5ti leté období obhospodařování pozemků, na něž pobírá dotace, (např. proto, že mu majitel pozemku vypoví nájem), tak to, že nedostane dotace za roky, kdy už pozemky nemůže obhospodařovat, je samozřejmé.

Nově platí absurdní situace – zemědělec (kterému Správa vypoví pronájem pozemků) je v takovém případě povinen vrátit zpětně dotace i za roky, kdy pozemky obhospodařoval a to včetně finanční sankce. I když to, že nemůže dodržet 5ti leté období obhospodařování nijak nezavinil a nemůže je ani ovlivnit.

A za této situace má dnes zemědělec na Šumavě výpovědní lhůtu 30 dnů a to i v případě, že na pozemcích chová stáda hospodářských zvířata!!! Které si má za 30 dnů dát asi kam?

Proto se nabízí otázka:

KDE ZŮSTALO PRÁVO NA ROVNÉ PODMÍNKY OBČANŮ ČR před zákonem?

ZA HRANICEMI NÁRODNÍHO PARKU ŠUMAVA!!!

Tam zůstala ale především ústavní práva občanů – prostě

NA ÚZEMÍ NPŠ ÚSTAVA NEPLATÍ!!

AKTUÁLNÍ PROBLÉMY NPŠ

Největším problémem v NPŠ jsou krátká období působení ředitelů ve funkci.
Tedy co nový ředitel, to nový směr ochrany přírody v parku. V průměru je to méně než každé dva roky. Za tak krátkou dobu nelze novou koncepci ani vytvořit – s detailním posouzením vlivu předchozích variant – natož ji začít účinně naplňovat.

Neexistuje ucelená koncepce ochrany území národního parku, tedy přírody i zvěře, se znalostí praxe s péčí o krajinu. Jde se od jednoho extrému ke druhému, bez znalostí praktických důsledků jednotlivých zásahů. Jsme svědky bezhlavého chránění určitých druhů zvěře či rostlin, ale území jako celek je totálně devastováno nepéčí!
Často je tomu tak, že zásah proti jednomu druhu, vyvolá odezvu v populaci jiného druhu a pracovníci NPŠ se jen diví, co se to stalo. Jako v případě vakcinace lišek.

Jako příklad nedodržování ani vlastních pravidel je možno uvést divočáky a jejich odstřel.
Ničí totiž jak lesní porosty, tak především louky, obhospodařované zemědělci. Z pochopitelných důvodů rozrývají raději opečované louky, než zanedbané a zarostlé louky Správy NPŠ.
A k velké lítosti a škodám zemědělců se opakovaně vracejí každý podzim a každé jaro, již několik posledních let. Kromě rozrývání půdy do hloubky 10 až 15cm, které nelze již nikdy, zvláště na loukách, efektivně napravit, likvidují divočáci všechno živé, co najdou na zemi, tedy od vajíček až po mladé srnčí sežerou vše!

V rámci správy NPŠ  jsou sice stanoveny počty kusů k odstřelu, ale bez koncepce zmiňované výše - mohou být stanoveny chybně, ale navíc jejich neplnění není nijak postihováno.
Dalším příkladem může být nekontrolované rozšiřování holin s mrtvými stromy, na místech bývalých lesů, dochází při deštích jednak k téměř okamžitému odtoku většiny srážkové vody z krajiny, ale též k mnohem většímu vymývání živin a minerálů z půdy, které se tak dostávají do vodních toků v míře škodící jejich rovnováze. Navíc v letních měsících dochází ke zvyšování teploty vodních toků. Oba tyto faktory vedou k rychlému “zarůstání” vodních toků, dříve nevyskytujícímu se.

Neexistují priority dlouhodobé ochrany přírody a jaká je praxe? Správa má jen minimální počet pracovníků, kteří by své praktické dovednosti ve správě vzácného území mohli doložit dlouhodobou úspěšnou praxí na jiném místě. Jedná se především o úředníky a pro skutečnou práci rukama v terénu při péči o krajinu – tak takových má Správa jen velmi málo. Tedy na většinu prací najímá externí pracovníky, nebo firmy, za nejnižší nabídnuté ceny a ve většině případů se nejedná o obyvatele Šumavy!
Zkuste si navíc představit, že většina pracovníků Správy NPŠ v Národním parku nežije a do Národního parku jezdí na služební cestu. A ti, kteří prosazují “divočinu”, možná na Šumavě ani nebyli a když, tak snad na dovolené.
A jak to, že není slyšet ty, kteří zde žijí a pracují?
Bojí se ozvat stejně jako řadový pracovník Správy, protože jiný zaměstnavatel pro ně na Šumavě není!

VAROVÁNÍ PRO NÁS VŠECHNY

podle interních informací Správy NPŠ, které se nezveřejňují, je současný rozsah zničených či závažně poškozených lesů

již 35.000 ha !!!

(z dostupných zdrojů je možno zjistit, že v roce 2011 bylo zničených asi 14.000 ha, v roce 2015 asi 20.000 ha) pokud by se údaj 35.000 ha potvrdil, pak je dnes zničeno již asi 65 % rozlohy lesů v NPŠ.
Vezmeme-li v úvahu, že při rozsahu poškození 20.000 ha byla znaleckým posudkem škoda vyčíslena na cca 100 miliard Kč, pak musíme předpokládat, že dnes se jedná o výši až 175 miliard Kč.
Rychlost šíření této zkázy především v posledním období je katastrofální!
Prokazatelně si Správa vůbec neví rady, jak situaci zvládnout.
Proto přicházíme s razantnější verzí našeho Národního záchranného plánu pro Šumavu.

RAZANTNĚJŠÍ VERZE NÁRODNÍHO ZÁCHRANNÉHO PLÁNU PRO ŠUMAVU

by mohla vypadat takto:

• okamžité zrušení Národního parku Šumava
• a tedy též okamžité zrušení Správy NPŠ
• péči o lesy svěřit Lesům ČR, protože již nyní pečují mnohem lépe než Správa NPŠ o 1.330.000 hektarů lesů v celé ČR, takže péči o dalších 54.000 ha – resp. toho co z nich zbylo, zvládnou protože to pro ně představuje jen asi další 4 % výměry!
• péči o louky svěřit především zemědělcům, kteří zde dlouhodobě hospodaří, případně dalším, kteří nově přijdou
• výkon vlastnického práva vrátit zpět Státnímu pozemkovému úřadu
• výkon státní správy vrátit orgánům státní správy již existujícím na daném území
• nově vytvořit strukturu státní podpory a pomoci těm, kteří by se na obnově Šumavy podíleli.
  

A to jak těch, kteří zde již žijí a pracují, tak těch, kteří by nově přišli pečovat o Šumavu. (a máme na to nejméně 200 milionů Kč ročně, které již dnes platíme za provoz Správy NPŠ).