Do podzimu 2015 jsem o závažné stavu, v jakém se nachází část Šumavy, vůbec nevěděla.
Jezdila jsem opakovaně na Horskou Kvildu, Modravu, Antýgl, či do jiných částí národního parku, abych si především odpočinula od náročné práce, od města a nabrala sil při procházkách přírodou.
V říjnu 2015 jsem byla upozorněna na chystanou Novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, která se měla, na rozdíl od dalších mnohem menších parků, významně dotknout především Šumavy.

Od té doby je téma Šumavy na mém deno denním pořádku.
Výjezdy na Šumavu se staly mnohem častější než kdykoliv před tím a mě se od základu změnil život! Protože jsem povoláním právník, koncipovala jsem  z právního hlediska většinu podání státním úřadům a prošla si téměř dvouletou zkušeností jednání s poslanci, senátory, zástupci obcí a krajů a v současné době pracuji stále na změně podmínek na Šumavě.

Prostudovala jsem  detailně novelu zákona, seznámila se se situací v terénu, vyslechla  autentické výpovědi farmářů i zde žijících obyvatel.  Během 2 let se mi změnil pohled jak na krajinu ( mého dětství ), tak na význam vlivu vhodně zvolené péče o přírodu. Pochopila jsem důležitou a mnohdy opomíjenou roli zemědělců na horách. Je mi víc jasná provázanost vlivu podmínek ( které ovlivňuje činnost lidí ), na vodní zdroje, na výskyt zvěře a mnohé další souvislosti.

To vše ve mě probudilo nutnou potřebu vykonat něco dobrého pro zemi, ve které žiji!

Svým profesním přispěním se o toto, z celého svého probouzejícího se srdce, snažím.    

Co jsme vykonali

Co znamená, že Šumava změnila pohled na život a profesi?

Právníci jsou v naší společnosti  skupinou, která je oprávněna vykládat, co kdo může a nemůže, formulují, co by bylo možné ještě zatrhnout a co potrestat. Říká se, co právník to jiný právní výklad. Lidé, kteří jsou adresáti dané právní normy, se třesou, jak „právník“ k věci přistoupí  a jaký bude její dopad pro praxi. Takovou moc má právník!

Po 20 letech jsem se dostala do situace, kdy jsem nemohla právo a právní předpisy „ani cítit“ a byla rozhodnuta zcela ukončit svoji  úspěšnou advokátní praxi. Míra pokrytectví a planých diskusích už byla pro mě naprosto nesnesitelná, ještě k tomu přibývalo právních předpisů, které nejenom, že byly nekvalitní,  ale svým účelem  a obsahem pro mě absolutně nepřijatelné.  Viděla jsem, co tyto normy dělají v praxi, jak komplikují život, jak mají snahu udupat lidskou hrdost a  svobodu. Mnohdy jsem se sama sebe ptala, komu a čemu vlastně sloužím? Právní předpisy a způsob správy Země. V tomto okamžiku začala moje práce pro Šumavu.

Co jsem viděla na vlastní oči!

Navštívila jsem vysokohorské partie v okolí hory Poledník, které jsou součástí naší fotodokumentace. To, co vidíte na fotografiích je pravda!!!!  Je to naprosto vyprahlé území, kde ční pahýly suchých stromů nevzhledných mezi řadou náletových křovin a dřevin.

My, autoři těchto stránek tomuto území kolem Poledníku říkáme „pohřebiště nebo hřbitov“. Ihned, jak jsem přišla k hranici tohoto území, vyřkla jsem bez přípravy „to je holocaust stromů“.

1. Kam oko pohlédne byla jenom vyprahlá země a pahýly stromů.
2. Zelené horské velikány zde již nenaleznete.
3. Z původních stromů zůstaly jenom nevzhledné pahýly – uschly nastojato!
4. Cítíte neskutečný žár. Již zde není nic, co by poskytlo hojivý stín.
5. Máte chuť toto území, co nejrychleji opustit, neboť je zde nepříjemně.
6. A budoucí les? Ano, jsou mezi pahýly shluky malých stromků různého vzrůstu, které vyrůstají z této spouště. Nevěřím, že z nich vyroste tímto způsobem bez lásky a péče  krásný majestátní a vznešený les, který poskytoval  krásu, stín, domov zvěři a ptactvu.
7. Navíc už na místě vidíte, že zkáza pokračuje a blíží se k obydleným územím. Tedy za chvíli tento stav uvidíte i v nižších partiích Šumavy.
8. Je vám jasné, že v takové přírodě nemůže přežít žádný pták či jiný živočich (vyjma hmyzu), který je dnes chráněn a na jeho ochranu je Správa NPŠ tak hrdá.

Na vlastní oči jsem viděla letos v červenci po tříměsíční přestávce v příjezdech na Šumavu, že zkáza je i kolem jednotlivých obcí –  Modravy, Kvildy, Filipovy Huti, Horské Kvildy. Běžní a nahodilí návštěvníci to nepoznají, ale my, kteří jezdíme na Šumavu pravidelně, vidíme, že i tyto lesy kolem obcí jsou již zachvácené. Sice z dálky a z okýnek  vozu vidíte zelenou Šumavu, ale když přijdete do lesa, jsou zde na stojato suché stromy.  Ty, které mají zelené větve, jsou bez života a jen tak smutně visí. To je výsledek procesu, který se nalézá uvnitř stromu.

Toto je pravda !

Proč to státní orgány neviděly? Proč Ministerstvo životního prostředí nic nedělalo?

Pojďme na začátek!

 

MINULOST

Píše se listopad roku 2015. Byla jsem oslovena kolegou, zda bych se nepodívala na novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, která se začala projednávat  v Parlamentu ČR. 1.čtení zákona bylo na spadnutí. Skutečný stav Šumavy nám byl natolik jasný, že jsme při začátku prací pro Šumavu, nemohli pochopit, jak je možné, že poslanci neví, jaký je stav Šumavy?  Chtěli jsme jim sdělit, že na Šumavě je stav katastrofální a tomu je zapotřebí podřídit i právní úpravu.

Začala jsem  několika denním studiem informací z webu, který  obsahuje stovky zdrojů o Šumavě a ochraně přírody. Nalezla jsem toto:

1. Stovky výpovědí zástupců Hnutí Duha podporujících a obhajujících divočinu v České republice
2. Stovky negativních reakcí na kácení stromů v době, kdy byl ředitelem parku pan Stráský. - známé přivazování se ke stromům.
3. Masivní kampaň proti návrhu novely se slogany „Chraňme přírodu“ „Nedopusťme, aby na Šumavě vznikly Lunaparky“
4. Programy ČTV o ochraně krásné přírody a o nutnosti její ochrany před podnikateli, kteří by chtěli na Šumavě vystavět lanovky, hotely a aquaparky.
5. Relativně nesmělé výpovědi zástupců obcí, kteří se bránili proti nařčení, že by měli zájem Šumavu zastavět a tak ohrozit šumavskou přírodu.

Několik let se „boj o Šumavu“ totiž odehrává mezi ochránci přírody = ekologickými aktivisty, kteří našli podporu u současného vedení Správy NPŠ, Ministerstva životního prostředí ČR na straně jedné a seskupením šumavských obcí na straně druhé. Ovšem kořeny jsou mnohem hlubší a jen zdánlivě začínají u orkánu Kyrill v roce 2007. Tehdy nedošlo k odklizení polomů, což byl stav neúcty k lesům tak velký, že se tím  nastavily na Šumavě podmínky vhodné pro rozšíření kůrovce. Tento stav prověřil i schopnost Správy NPŠ, respektive jejich neschopnost spravovat toto území.

Zjistili jsme, že dokonce byl předán orgánům činným v trestním řízení podnět k možnému spáchání trestného činu poškozování majetku České republiky, neboť  nepéčí na Šumavě vzniká škoda velkého rozsahu, dochází-li k úmrtí stromů.  Nechápali jsme, jak je možné, že za tento stav nikdo neodpovídá?  Proč tyto orgány již nezačaly šetřit tyto poměry? Proč taková benevolence? 

Když podnikatel nemůže prokázat byť jednu jedinou účtenku svých daňových výdajů, je vystaven sankcím velkého rozsahu a tady vznikají škody v řádu set miliónů korun českých a nic?

 Ve znění zákona o ochraně přírody a krajiny ve verzi platné před přijetím novely byly Lesy národních parků  vyňaty z kategorie lesů hospodářských a zásahy proti škůdcům bylo možné provádět  jenom se souhlasem orgánu ochrany přírody a krajiny. Součástí tohoto ustanovení byla zakotvena i povinnost převodu práva hospodaření k lesům, lesnímu půdnímu fondu na Správu NPŠ. Na straně převáděcího byla státní organizace, která do té doby s lesy hospodařila. Jednalo se především o Lesy ČR.

Tedy správa NPŠ se stala organizací, která byla nejenom orgánem ochrany přírody, ale měla i právo vykonávat veškerá práva  vlastníka k  lesům a všemu, co s lesy souvisí.

Pokud by vlastník lesů chtěl provést postřiky proti škůdcům (tedy Správa NPŠ), musela by požádat o souhlas samu sebe, neboť Správa NPŠ je zároveň i orgán ochrany přírody. Touto právní úpravou bylo Správě NPŠ umožněno, aby sama o sobě rozhodla, že postřiky či jiné zásahy proti škůdcům dělat nemusí. A když nerozhodne, v podstatě není kdo, by ji zpětně kontroloval.

Jistě vás napadá otázka, proč byly lesy na Šumavě vyňaty z kategorie lesů hospodářských?

My to nevíme, ale podle toho, že  se stále zdůrazňuje, že lesy v parku nejsou lesy hospodářské, je to zřejmě implementace „nové vize ochrany přírody“ podporovaná státním establishmentem. Dle tohoto pojetí jsou největšími škůdci lesničtí hospodáři, neboť tito provádějí těžbu v lesích.  Pojem těžba je  v současných trendech ochrany přírody  považováno za činnost lesu škodlivá. Kdo těží, je škůdce. Aby se zabránilo těžbě,  provedla se tato ekvilibristika v právních předpisech.

Kdo těží je škůdce, kdo netěží je ochranář, i když to znamená zkázu na několik desetiletí (nepíši záměrně staletí, neboť stále věřím, že se toto nestane)!!!

Pravdou však je, kdo je dobrý hospodář ví,  kdy, co a jak vytěžit a co a jak ochránit! Dobrý hospodář je nejlepší ochránce přírody.

Ať už hospodaří v lesích  nebo na polích!!!

 

Co návrh novely? Mohl pomoci Šumavě?

 Jsem poměrně zběhlá v tomto typu právních předpisů, pracuji 20 let v prostředí, které je ovlivňováno veřejným právem. Je snaha do právních předpisů používat takové formulace, které usnadní aplikaci právního předpisu státním orgánům.

1. používání neurčitých pojmů
2. široké pravomoci svěřené orgánům ochrany přírody
3. kombinace těchto pravomocí s výkonem vlastnického práva k zemědělským a lesním pozemků ve vlastnictví státu
4. pravomoc nastavit na celém území parku způsob hospodaření dle názoru Správy NPŠ, bez možnosti odvolání či jiného přezkumného řízení
5. neošetřená práva pro obyvatele Šumavy a šumavské obce
6. neošetřená práva pro zemědělce hospodařící na území parku – jejich postavení je v současné době tragické
7. předkupní právo pro stát (Správu NPŠ) na veškeré pozemky, které se nacházejí na území parku – jako soukromý vlastník musíte nabídnout své pozemky k prodeji vždy nejprve Správě NPŠ
8. ochrana přírody se opírá o zřízení tzv. klidových území – bez zásahové zóny
9. rozdělení parku do zón, které by nešlo 15 let změnit
10. zonace a klidová území mají vycházet z prováděcích předpisů MŽP, tedy opět z dokumentu, který nemá moc změnit obyvatel Šumavy
11. Rada parku je pouze poradním orgánem

Co lesy podle návrhu novely?

Novela přinesla ještě další redukci zásahů ve vztahu k lesům. V  předchozí právní úpravě byly zásahy proti škůdcům povoleny se souhlasem orgánu ochrany přírody. V této novele se navrhovalo, aby lesy v národním parku nebyly zařazovány mezi lesy hospodářské a ustanovení o ochraně proti škůdcům bylo vypuštěno. 

Dále bylo vyloučeno použití lesního zákona týkající se obnovy a výchovy lesa, zalesňování holin a výslovně je vyloučeno povinné provádění opatření na předcházení nebo zabránění působení škodlivých činitelů a na odstranění nebo zmírnění jejich následků.

Tedy definitivně se již nemusí dělat nic a ten, kdo by chtěl taková opatření učinit,  poruší zákon!

Doporučuji, pročtěte si tyto návrhy (dnes už bohužel platná právní úprava), sami uvidíte, že to, co si myslíte, že je normální dělat, se zakazuje.

Náš pracovní tým pro tak skandální znění novely připravil její rozbor, kde jsme uvedli, co novela udělá se Šumavou, jak je nutné zmapovat stav Šumavy a to věrně a že řada ustanovení jsou v rozporu s Ústavou ČR a s Listinou základních práv s svobod. Pro své závěry jsme hledali podporu u některého z poslanců a věřili, že věc nebude složitá, vždyť to bylo jasné a jde o přírodu.

Každý si může dojet na Šumavu a prohlédnout si výsledek ochrany přírody.

Návrh novely šel do prvého čtení, předali jsme naše podklady poslanci, aby si naše vyjádření prostudoval a přednesl vady návrhu  zákona. Našim argumentům jsme věřili a ve společnosti, kde se ctí Ústava a ústavní principy by byly dostatečným podkladem pro to, aby byl zákon vrácen příslušnému ministerstvu a přijata vize o nové Šumavě.

Zákon prošel do dalšího projednávání a byl přikázán k projednání  výboru pro regionální rozvoj jako druhému výboru vedle výboru pro životní prostředí.

Protiústavní argumenty nebyly vyslyšeny a parlament nad nimi jenom mávl rukou!!!

Poslanci jsou tak zhrublí praxí, která v parlamentu převládá, že na místo toho, aby vyvinuli maximální úsilí, aby právní norma byla v souladu s Ústavou a měli to jako metu, za kterou jsou odpovědní, je jim to směšné a považují takové argumenty za bezvýznamné a nehodné pozornosti.

I v parlamentu jsou poslanci, kteří cítí se Šumavou a bojovali za ní, ale železný zvyk neustálých parlamentních kompromisů napříč politickým spektrem je natolik omlel, že nechtěli nebo nebyli schopní jít do plného boje a jít proti zákonu jako celku a označit současnou Správu NPŠ za škůdce a stav Šumavy za tragický.

Raději chtěli formou politických dohod dojít ke kompromisu, aby rozsah bezzásahových území byl pouze 10 - 20% a nikoliv 50% apod. I když jim bylo Šumavy líto, již před 1.čtením bylo znát, že považují boj o Šumavu za přede prohraný.

Často se zamýšlím nad syndromem Mnichovské dohody a jejího vlivu na vývoj Českého státu, i přesto, že víme, že kompromisy se zlem nikam nevedou, i tak věříme a doufáme, že to vyjde. Ale ono to nikdy nevyjde, nakonec se vždy ukáže, že jít rovně a přímo, situace by nebyla  o nic horší. Při  snaze se dohodnout dojde nakonec ke ztrátě  vlastní osobní hrdosti, která je natolik bolestivá, že je nutné další dlouhá léta  pro vyhojení ran a narovnání páteře.

Několik dnů před hlasováním jsme psali osobní dopis všem poslancům, vysvětlovali jsme na přesném znění návrhu zákona, co přijetí návrhu bude znamenat pro Šumavu, email poslancům. Nebylo by nic složitého, aby si vyhledali v návrhu příslušné ustanovení a podívali se, zda nabízené souvislosti k sobě hrají nebo nehrají.

Ani by to nemuselo být s přesvědčením, že to, co píše „nějaký právník“  je pravda. Nechtěli jsme, aby slepě věřili napsanému, ale aby z čiré odpovědnosti ke své Zemi se zamysleli, zda náhodou  něco nepřehlédli, něco špatně nepochopili nebo třeba jenom neměli čas zákon pročíst a tak  si udělali  obrázek pouze na základě předkládané verze.

Jejich hroší kůže je tak silná, že je nelze vyhodit z jejich naučených postojů a pozic. Někteří mi odpověděli, psali mi, že tento návrh je kompromis možného, a že se podařilo dojít k dohodě, že se bezzásahové území nebude rozšiřovat. Bylo jasné, že návrh zákona nečetli!!!

Přijetím novely se sice bezzásahová území k účinnosti zákona nemění, ale do dvou let musí (má povinnost) začít jejich projednávání  podle novely zákona.  Jaké však projednávání? Když bezzásahová území stanoví Ministerstvo životního prostředí ČR jednostranně. Zákon však neříká, že to musí být až za dva roky, může to být kdykoliv do dvou let.  Třeba už příští rok!

TOTO ALE UŽ NENÍ MINULOST, UŽ JSME V  PŘÍTOMNOSTI!

PŘÍTOMNOST

Přítomnost je taková, že novela zákona o ochraně přírody a krajiny byla přijata!!! Byl dán průchod tomu, aby Šumava byla zničena!

Tato novela umožňuje naprosté beztrestné ničení Šumavy tím, že státní orgány nemusí o toto území pečovat.

Co tedy bylo přijato:

• klidová území tzv. bezzásahová území stanoví Ministerstvo životního prostředí opatřením obecné povahy, tedy formou, proti níž není možné se odvolat (lze za určitých podmínek podat správní žalobu – v současné době jsou tyto žaloby projednávány cca za 2 roky od jejich podání) - zkuste si představit, co se stane s územím, kde budou bezzásahová území špatně stanovena a změny můžete docílit nejméně 2 roky po jejich zavedení?
• podmínkami pro vyhlášení klidového území – je nerušený vývoj ekosystémů nebo nadměrná citlivost prostředí na pohyb osob - prakticky, takto obecně stanovená podmínka v podstatě znamená, že  vlastně žádná podmínka neexistuje
• rozsah těchto klidových území není ze zákona omezen žádným procentem území parku – teoreticky se může jednat i o celé jeho území
• jedná se o bezprecedentně široký rozsah pravomocí, který zasahuje do Listinou zaručených práv občanů , které jsou svěřeny správnímu orgánu
• zóny parku jsou vyhlašovány vyhláškou –  tedy se jedná o jednostranné rozhodnutí výkonné moci, jejíž zrušení je pro občana nemožné
• na zonaci v parku je vázán rozsah práv a povinností, které soukromé subjekty musí dodržovat
• Pozor! Ze zákona nesmí být zońy 15 let měněny
• Rada parku – je poradní orgán, počet osob v Radě není v zákoně určen. Ze zákona jsou členy Rady zástupci jednotlivých obcí, ale tím, že počet osob v Radě není určen lze další počet osob navolit tak, aby obce byly přehlasovány.
• Rada parku je zřizována orgánem ochrany přírody – tedy Správou NPŠ.
• zóny a klidová území mají být sice dohodnuty s Radou, ale při tom, jak lze počet členů v Radě ovlivnit, je v podstatě dohoda opět a jenom rozhodnutím Správy NPŠ
• zákon neřeší stav Šumavy ani nápravu současného stavu

Zákon o ochraně přírody a krajiny ve znění před novelou a ve spojení s přijatou novelou umožńuje Správě NPŠ:

• vykonávat vlastnická práva ke všem lesům a k pozemkům ve vlastnictví státu, včetně těch, které náleží do zemědělského půdního fondu – Správa NPŠ je největší šumavský vlastník lesů a půdy
• zároveň je Správa NPŠ orgánem ochrany přírody, která má spravovat území tak, aby příroda byla chráněna
• Správa NPŠ sama sobě nic nenařizuje – usuzujeme, že na pozemky farmářů je připraven velmi náročný management, který až zamezuje farmářskému hospodaření, ale pozemky Správy, jsou ve stavu „nikdo o ně nepečuje“.
• nic již nenařizuje správě provádět zásahy proti škůdcům – novela ustanovení § 22 o lesích v parku
• správa dostala předkupní právo ke všem pozemkům, které se nacházejí na území parku – pozor!!! vztahuje se i na soukromý majetek
• při zničeném území cca 20 tis. ha lesa – je novelou nastaven režim péče – nezasahování
• k tomu, aby Správa NPŠ tento režim mohla dodržovat (režim naprostého nicnedělání) je vybavena pravomocemi – ukládání pokut, nařizování, co mají dělat soukromí vlastníci na pozemcích ve svém vlastnictví , nařizování podmínek hospodaření pro farmáře
• novela umožnila Správě, aby šikanovala ty, kteří na pozemcích hospodaří a o Šumavu pečují – tedy šumavské zemědělce,
• Správa je dnes ta, která pronajímá pozemky náležející do zemědělského půdního fondu a rozhoduje o podmínkách pronájmu.

To, co je ze všeho nejdůležitější, je, že novela nezabraňuje ničení Šumavy, nenařizuje o Šumavu pečovat!

Největší alibismus Správy NPŠ, Ministerstva životního prostředí ČR a těch, kteří hlasovali pro novelu je, že není potřeba se strachovat, neboť zde vyrůstá nový zelený les vedle spadlých stromů a u pahýlů původního lesa. Tento alibismus je podporován skupinou vědců, kteří provádějí své pokusné programy na území Šumavy. Těmito vědeckými poznatky je argumentováno. „Všichni z této skupiny říkají: Vzniká nový les, takže vlastně o nic nejde. Zakonzervujme to na 15 let a pak se uvidí“.

Co se uvidí?

Běžte se do toho takové lesa, který takto vzniká, podívat. Nebudete schopni projít. Je to chaos.

Jak v takovém lese může žít zvěř, běhat srnka? To není les, to jsou jenom vyrostlé stromky vedle sebe. Les je systém.

Vážení, kdo čtete tyto text, je velmi, velmi  důležitý ještě jeden rozměr!  Jak to, že zanikl původní krásný les? Ten les tam už byl! Splňoval všechny funkce lesa! Několika set -letý les! I přes kůrovec i přes Kyrill a další přírodní vlivy bylo možné les zachránit důslednou a pravidelnou péčí!

Ještě si dovolím nabídnout jeden rozměr. V České republice stále naříkáme na nedostatek finančních prostředků v té či oné oblasti.  Jak se chováme k bohatství naší země? Šumava je toho zrcadlem.

BUDOUCNOST

Jaká bude budoucnost Šumavy?  Záleží jenom na Vás! Na Vašem zájmu! Projevte zájem!

Za  mě jako za právníka, to znamená, že bude muset být veřejně vyhlášeno:

• záchrana Šumavy je národní zájem
• národní vize je, že Šumava je a bude vysokoenergetický park České země

Stará legislativa bude  zrušena a zahájeny práce na zákonu o národním parku Šumavu jako o PRVNÍM PRÁVNÍM PŘEDPISU NOVÉ DOBY, který bude obsahovat pozitivní motivaci a novou formu  ochrany přírody.

Tak to prostě  chceme!

My občané České republiky, kterým není osud České země a planety Země lhostejný!!!

Ovšem bezprostředně je nutné přijmout národní záchranný plán pro Šumavu. Prosím připojte se k němu.

Právní předpisy a způsob správy Země – Komentář:

V souvislosti s naší anabází práce pro Šumavu je nutné se dotknout  politiky a politiků a výsledků jejich činnosti, to je kvality právních předpisů. To, co jsem dělala pro Šumavu je vrchol ledovce toho, co je v Parlamentem ČR přijímáno a je výsledkem činnosti našeho zákonodárného sboru.

Právě na práci pro Šumavu jsem si potvrdila a znova uvědomila, jak právní předpisy utvářejí realitu, jak právní předpisy formují tvář Země a že neodpovědnost poslanců za hlasování už došla do té fáze, že vlastně nevědí, pro co zdvihají ruku a že dokumenty, jako je Ústava ČR a Základní listina práv a svobod,  jsou dokumenty vysokých ideálů a  duchovní hodnoty.

Měli bychom děkovat prozřetelnosti, že máme tyto základní postuláty, kterých se  stále  ještě můžeme dovolávat. Všechny argumenty typu, že demokracie je neefektivní, dodržování Ústavy a jejích principů brzdí rozvoj společnosti a jsou škodlivými tendencemi, které mohou vést jen a pouze k diktatuře, které si Česká republika v minulosti užila dostatek. Naopak ústavnost a úcta k této hodnotě může být cesta pro další rozvoj společnosti a pro zvýšení kvality právních předpisů.  Protože  činnost poslanecké sněmovny vykazuje tak fatální nedostatky, které přímo poškozují Český stát a české občany, což mě vede  k ocenění Senátu a k ocenění činnosti Ústavního soudu, kteří se umí svými rozhodnutími proti této činnosti postavit.

Největším darem pro vývoj člověka je svoboda! Je to tak cenná hodnota, že nelze druhou takovou najít. Je to svoboda rozhodnout se, ale i nést i důsledky své volby, ať už jsou jakékoliv. Proto nedílnou součástí Ústavy ČR je i Základní listina práv a svobod.

Právní předpisy nemají a nesmí tuto svobodu deformovat! Jejich základním účelem je nastavit taková pravidla a meze, aby se v nich mohla vyvíjet jakákoliv entita zde na Zemi a na jakémkoliv stupni svého vývoje.

Protože veškeré právní předpisy vycházejí z principů/ideálů obsažených v Ústavě a Listině základních práv a svobod měly by zákony tyto ideály podporovat. Nikoliv být souborem zákazů a příkazů těch, kteří si myslí, že „tak to má být“, i když jejich úroveň a znalost je mnohdy nižší, než adresátů, na které obsah právního předpisu směřuje. Člověk, který má cit pro věc,  musí svoji činnost  v dnešním světě často realizovat navzdory dikce právního předpisu. Ten, kdo nemá cit pro věc (neřád jako opak pro řád), vytvoří omezující změť příkazů a zákazů a strukturu bezduchých orgánů, kteří znají mnohem méně, než ten, jehož činnost mají dozorovat. 

Jsou mezi námi lidé, kteří  vysoké morální hodnoty, ideály, nejenom vyznávají, ale i žijí !!!

Pro ně jsou současné právní předpisy pouze brzdou vývoje a neláska, nenávist, která je za poslední čtyři roky do právních předpisů vkládána, táhne vývoj zpět a tak myšlenkové konstrukce, které míří proti podnikatelům, zemědělcům, ale i dalším obyvatelům, podporují ty, kteří nepracují, berou peníze těm, kteří převzaly odpovědnost a jsou schopni tyto prostředky efektivně a účinně investovat. Daňové a účetní předpisy, předpisy na ochranu čehokoliv (bezpečnosti, spotřebitele, veřejného zdraví, přírody) oklešťují svobodu a pozitivní motivaci pro nikoho nepřinášejí.

Právní předpisy nastavují pravidla pro to, co chceme vkládat do správy země. Je to víc, než jenom soubor povinností a práv, je to celek, jehož motivy utváří podobu území, oblasti, lidského života!!!! Jaké jsou naše motivy? Je to láska? Podpora vytvořit něco krásného a nového?

Nebo je to nenávist k těm, kteří jsou schopni si sami svůj život řídit  bez státu a státních úředníků?

Byla jsem několikrát v poslanecké sněmovně na projednání návrhu novely, vždy byl program posunut, tak jsem byla přítomna i projednávání jiných předpisů. Z příspěvků většiny poslanců jsem měla pocit, že se nic jiného neřeší, než to, kolik ten který podnikatelský obor vydělává a vždy tam zazněl patos nemravných příjmů (byly to telekomunikace, energetika, zemědělství apod.).

V souvislosti s podnikateli se hovoří o daňových neplatičích a nemravných ziscích, ale nikdy jako o osobách, které jsou schopny si sami utvářet život, převzali odpovědnost za sebe a lidi, které zaměstnávají,  formují prostředí, mnoho z nich má i společenskou odpovědnost. Vždyť zásobují naší zemi výrobky a službami, aby byla a mohla být soběstačná.

Právní předpisy, které za poslední čtyři roky jsou přijímány Parlamentem ČR, jsou plné nelásky, která až hraničí s nenávistí. Mnohé už ani nejdou vyložit a některé vytvářejí pravý opak, než k účelu, k jakému byly přijaté. 

Tendence, která zní v současné době a požaduje posílení role státu, je cesta do pekel.

Vidíme na Šumavě, že stát je ten nejhorší hospodář.

Vzpomeňme si, jak vypadal zničený státní majetek například u činžovních domů, když byly předávány soukromým vlastníkům po roce 1990? Žádná péče, neúcta ke krásám, kterou vytvořili naši předci.

Jenom soukromý vlastník, hospodář, člověk, který péči dělá rád, miluje přírodu a má sny o krásné zemi, může být hybnou silou ke změně a k nové péči o Šumavu.

Už je dost výtvorů, které vycházejí z poslanecké sněmovny od lidí, kteří nemají mnohdy ani znalosti, ani odpovědnost k tomu, co svým hlasováním způsobí.

• poslanci musí být zodpovědní za svá rozhodnutí
• poslanecká imunita jenom posiluje jejich absolutní beztrestnost
• poslanci nám vytvářejí podmínky k životu a k práci, ale jejich rozhodnutí se jejich života netýkají
• uhradí nám poslanci škody, které na Šumavě jejich hlasováním vznikly?
• jaké jsou výsledky činnosti poslanců? Zcela zničená Šumava b. Umožnění jejího dalšího ničení a to i dalších území ČR – princip divočiny a bezzásahovosti

Aby tvorba zákonů a jejich schvalování bylo co k čemu:

• členy zákonodárného sboru musí být osoby s vysokým morálním kreditem ctící ty nejvyšší ideály
• ústava a ústavnost jsou jim nade vše
• tvorba právních předpisů musí vycházet z detailní znalosti praxe, kterou buď poslanci mají nebo si informace musí opatřit z věrohodných a více zdrojů
• je nutné snížit počet právních předpisů, které jsou přijímány, v takovém množství je možné problematiku zachytit jenom náznakově

Zemědělci:

Budu se věnovat kategorii, která vám bude připadat, že do tohoto vyprávění nepatří, je tomu však naopak.  Zemědělci jsou  podnikatelé, kteří přímo pracují s půdou, přetváří, udržují a pečují o krajinu svojí činností.

Pro naše texty je to kategorie velmi, velmi důležitá a to nejenom pro záchranu Šumavy ale i pro Zemi jako takovou.

Po roce 1990 byla učiněna velká chyba, kdy českému zemědělství nebyla věnována náležitá péče. Mysleli jsme si, že k nám budou dováženy čerstvé produkty ze zemí, kde  klimatické podmínky jsou natolik příznivé, že jejich cena bude zlomkem těch, které by byly vypěstované z naší země. Půda, která byla vrácena restitučním vlastníkům, byla tak malé hodnoty, že vlastníci prosili, aby si ji příslušný zemědělec nebo zemědělské družstvo vzalo do své péče.

Postupem času, ale začala být  zřejmá  důležitost zemědělce jako pečovatele, tvůrce a udržovatele krajiny. A v současné době ještě vystupuje do popředí jeho role jako zásobovatele potravin, která je  tak zásadní pro zajištění soběstačnosti země.

Na Šumavě je početné zemědělské zastoupení, jsou to většinou udržovatelé pastvin a luk, kde se chovají ovce a krávy, vysokohorský skot a koně. Udržování pastvin a luk dělá Šumavu takovou, jakou bychom jí chtěli mít, tedy  s krásnou a bohatou květenou. Pro mne není nic krásnějšího než rozkvetlá vysokohorská louka.  Šumavské louky a pastviny jsou lidským dílem, vznikly neustálým přetvářením krajiny našimi předky. Když půjdete  do vyšších oblastí Šumavy, naleznete na kopcích kamenné zídky, jsou to pozůstatky původního zemědělského osídlení.

Práce zemědělců je velmi záslužná, neboť údržba luk je vesměs jejich dílo. Bez jejich péče by zarostly náletovými dřevinami a jehličnatými stromy, tedy by zanikly. Jejich práce navíc probíhá v náročných vysokohorských podmínkách.

Zemědělci hospodaří na pozemcích buď ve svém vlastnictví, nebo ve vlastnictví třetích osob, ale i na pozemcích (těchto je poměrně dost) ve vlastnictví České republiky. Řada z těchto osob hospodaří na Šumavě od devadesátých let.

Státní pozemky jsou součástí jejich farem mnohdy více než 25 let. Pozemky měly pronajaté od Pozemkového fondu ČR, který vykonával práva vlastníka českého státu. Spolupráce mezi fondem a zemědělci probíhala velmi dobře. Postupně byly pozemky ve státním vlastnictví převáděny (míněno ve smyslu práva hospodaření) na Správu NPŠ. Je to v bleděmodrém obdobná tendence jako u lesů, viz výklad Minulost, Přítomnost.

Tak Správa NPŠ dostala oprávnění vykonávat právo hospodaření i k zemědělskému půdnímu fondu na území Národního parku Šumava.  Nastal proces postupného nastavování „nových pravidel“ pro hospodaření. Již jsem v tomto textu zmiňovala kumulaci moci v rukou Správy NPŠ. U zemědělců vznikla opravdu vražedná kombinace.

Správa NPŠ jako vlastník má právo uzavírat pachtovní smlouvy na pronájem pozemků za účelem  zemědělského užívání. V žádném právním předpisu není uvedeno, že by ten, kdo hospodaří na půdě po určitou dobu, měl právo jako první na další pronájem pozemků.

Správa NPŠ v rámci nových smluv začala nastavovat management, tedy pravidla, jak by měl zemědělec na pozemcích hospodařit. Je to výsměch, kdy lidé nemající o hospodaření ani potuchy, nastavují zemědělcům, jejichž vztah k půdě a k hospodaření je prověřen několikaletou praxí, pravidla, která jdou proti samotnému způsobu hospodaření. Příklad: ustájení dobytka na pastvinách v období zimy může být provedeno pouze se souhlasem Správy NPŠ.

Management však obsahuje ještě pravidla, která by Správa NPŠ měla vymáhat a dozorovat nikoliv jako vlastník pozemků, ale jako státní orgán ochrany přírody a krajiny. Zemědělec  je závislý na pronájmu půdu. Tedy mu nezbude  nic jiného, než  přijmout tyto podmínky. Dovolání nemáte žádné.

Farmaření je způsob obživy zemědělců a jejich rodin. Co by dělali, kdyby museli ze Šumavy odejít? Mnozí z nich by nebyli schopni začít jinde znova. Je to nemajetková újma (morální), která by se dala vyčíslit opravdu vysoko.

V současné době Správa NPŠ předložila zemědělcům nové pachtovní smlouvy. Kromě ponižujícího managementu je navrhován pronájem jenom dva roky s výpovědní lhůtou 30 dnů. Tím, že právo hospodaření k zemědělskému půdnímu fondu bylo převedeno na Správu NPŠ, neplatí pro zemědělské podnikatele na Šumavě smluvní podmínky, které mají k dispozici zemědělci v jiných částech republiky hospodařící na státních pozemcích. Vzhledem k tomu, že hospodaření s pozemky v zemědělském půdním fondu se řídí zákonem o státním pozemkovém úřadu, mají zemědělci mimo park klasické pachtovní smlouvy s roční výpovědní lhůtou, která kryje běžný zemědělský rok a se lhůtou na dobu neurčitou.

U těch, co zůstali v parku může Správa NPŠ vypovědět pacht v 30-ti denní výpovědní lhůtě.

Proč to tak je?

Chyba zákona! Někdo si neuvědomil, že převod hospodaření k zemědělskému fondu není jen tak!  Je na to navázána řada dalších souvislostí, které MŽP jako navrhovatel novely nebylo schopné posoudit. A co ostatní poslanci?

To by museli být právníci nebo si nechat zpracovat důkladný právní rozbor od právníka, který je znalec všech souvislostí.

Jednáme v současné době se státními orgány, jak situaci vyřešit. Není to však jednoduché. Navíc ve hře jsou ještě vyhlášky MŽP, které musí do dvou let vydat a tak nastavit novou zonaci a nová klidová území. Nebyly „náhodou“ pachtovní smlouvy koncipovány v tomto znění, protože se  čeká, až z celé Šumavy bude klidová zóna a farmáři budou odsunuti.

Jaká bude jejich kompenzace? Vždyť na uzavření pachtovních smluv není právní nárok? To je vztah státu k těm, co pečují o krajinu a přírodu a jako jediní  v podstatě dělají účinnou ochranu přírody.

Nová divočina – Komentář:

V souvislosti s ochranou přírody se hovoří o divočině jako o metě, ke které bychom jako společnost měli dojít. Pod pojmem divočina si však každý  představuje  něco jiného. Někteří vidí nespoutanou, krásnou, čistou a člověkem nedotčenou přírodu, zručící čisté potoky plné ryb, rozkvetlé louky, lesy se ztepilými stromy a jasně zelenými větvemi.

Tedy přírodu, která nám přináší duchovní kvalitu krásy, čistoty a líbeznosti.

Divočina je však i systém ochrany přírody, který má za cíl divočinu vytvářet! Nejedná se však o vytváření výše popsaných krásných přírodních území, ale  území se ponechá tzv. bez zásahu, atˇ příroda „ukáže co umí“, vždyť „ona ví nejlépe jak na to“. Pokud se jedná o území, které funguje samostatně a nebylo člověkem přetvořeno, v takovém případě ne-zásah  je přirozenou ochranou jeho dalšího vývoje.

Pokud se jedná o území či plochy, které byly člověkem opuštěny nebo ty, které z důvodu přírodní či jiné katastrofy potřebují péči člověka, zůstanou ve jménu této linie bez zásahové a  tak následky přírodní katastrofy (například vichřice) zůstanou neodklizeny a zarůstají plevelem a náletovými dřevinami čímž, se stanou náchylnějšími pro napadení škůdci a dílo zkázy je dokonáno.

Tak je tomu na Šumavě!

Stoupenci nové divočiny sice tvrdí, že se má jednat o umožnění jenom a pouze   přírodních procesů bez doteku lidské ruky, ale to, co se tím vytváří, není žádná bez doteková ruka přírody, je to opět a pouze  rozhodnutí člověka!  V tomto případě vedoucí k naprosté pasivitě!

„Nechávám vše tak, jak je, ať se s tím stane, co se stane,  příroda si pomůže sama, nač se starat. Člověk je stejně jenom škůdce tak , proč by do toho všeho zasahoval“. „Pokud by výsledek tohoto rozhodnutí nepřinesl kýžená očekávání, lze vždy vše svést  na moudrou přírodu!“

Pravda je, že vytváření divočiny není jenom způsob ochrany přírody,  je  to  mnohem víc, je to rozhodnutí společnosti, odchýlit se od péče jako základního atributu vztahu člověka k Zemi!

Tím, že  byl tento model zahrnut do tak zásadního právního předpisu, jako je ochrana přírody a krajiny (ochrana Země – ochrana životního prostředí), vytváří se po celé Zemi prostředí  nepéče, nelásky a nepráce.

Divočina tak, jak byla zahrnuta do textu zákona tedy znamená rozhodnutí společnosti pro  nepéči, nepráci a nelásku!

Katastrofální stav Šumavy je toho výsledkem! Hektary zničených území suchých stromů budou ve jménu „divočiny“ bez zásahu,  zarůstat býlím, nálety a nekulturními plodinami, a z této směsice ošklivosti budou vyčuhovat torza uschlých stromů.

To je naše úcta k životu!

To je naše Láska k přírodě a Zemi!