ÚVOD

Nespočet let jezdím na Šumavu, abych ji prošel křížem krážem a fotil její krásu kdykoliv, kdy jen mohu odjet od svých povinností. Proto si troufám říci, že současný stav Šumavy je jedním slovem katastrofální.

Na počátku mých cest zde byla ryze čistá příroda, nekonečné zelené lesy, ale pak se to začalo nenápadně měnit. Nemám tím na mysli pouze to, co napáchal orkán Kyrill, který změnil vzhled Šumavy, ale její vyzařování. Mizet začal pocit souladu, přirozeného řádu a uklizenosti, která zde bývala, aniž by člověk viděl někoho, kdo by se na tomto podílel. Jak šel čas, zhoršení stavu lesů, ale i luk, jsem začal pozorovat pečlivěji a začal se ptát místních pamětníků: co se to děje? Co za to může? A odpověď ne a ne přijít. Vždyť je zde národní park, ten má svoji správu a koná „vše“ pro ochranu přírody!? Pro zachování cenného území alespoň tak, jak je mi známo z minulosti. Šumava s krásnými lesy a dlouhými cestami přes pěkná území, ale najednou potkávám ukazatele cest přelepené

Začal jsem větou – stav přírody na Šumavě je katastrofální! Ano, a musím v tomto duchu pokračovat a doplnit ty informace a souvislosti, které vyplynuly na povrch!

Poškození Šumavy absencí péče se dostalo do stádia, kdy si příroda není schopna pomoci sama a Šumava, jedno z našich nejkrásnějších, nejcennějších a ještě nedávno nejčistších a nejzachovalejších co do přírodního bohatství míst, umírá.

V poškozených oblastech o rozloze přibližně 200 km2 (představte si obdélník o rozloze 20 x 10 kilometrů), které se nacházejí převážně na hřebenech hor, tudíž jsou obtížněji dostupné a mnoha zrakům zatím skryté, odumřely stromy, poškozené kůrovcem, vichřicí nebo oběma. Vlivem zhoršené schopnosti zadržovat vodu zde trpí a odchází i zbývající vegetace. V krajině ponechané napospas je nebezpečno i pro člověka – napadené stromy snadno přerazí silný vítr, na horách tak častý. Popadané kmeny stromů vytvářejí smutný, neprostupný a nebezpečný labyrint, ze kterého návštěvníka bolí u srdce, obzvlášť když si pamatuje, že zde ještě nedávno stál zdravý a života plný les, který vzbuzoval obdiv, úctu a radost zároveň. Kde, když bylo možno vstoupit, našlapoval návštěvník s pokorou k životu, který je víc než on sám, který musí respektovat a který zde zůstane (jak návštěvník doufal) po mnoho a mnoho dalších let. Na těch nejvzácnějších místech dnes ale je bez úcty ponechaný polom prožraný kůrovcem, jako na Poledníku nebo u Pramenů Vltavy, nebo neprostupná změť starých pahýlů a zakrslých náletů, prošpikovaná padlými kládami, neprostupná ani pro člověka, ani pro zvěř, tak jak to již řadu let beze změny vypadá například kolem vrcholu Plechý a na Trojmezí, kde ke gradaci kůrovce došlo již v roce 1996!

Padlé stromy budou ležet nejméně dalších sto let, než se rozpadnou. Zda se takto ponechaná krajina obrodí, co zde vznikne a kdy se tak stane, dohlédnout nelze.
Pokud se nic nezmění, žádná z dnes žijících generací se toho nedožije.
Tedy ani vy, ani vaše děti, ani vaše vnoučata.

Zkáza se ale nezastavila. Na rozdíl od lesů v I.zóně je totiž kůrovec s bezzásahovou podporou Správy NPŠ životaschopný, tedy se bez omezení šíří dál a napadá další zdravé stromy v okolí, pochopitelně bez ohledu na zonace parku. Řada zatím zelených stromů, které při výletu do NP Šumava uvidíte, je již napadena a záhy zemře. Nedojde-li k zásahu, uschnou lesy na celém území parku během pár let nastojato, jen tak pro nic za nic! Tomu pomáhá i novela zákona o ochraně přírody a krajiny, která umožňuje Správě NP rozšířit bezzásahovost (tedy libovůli nic pro les nedělat) na větší území než doposud a ze zákona dalších 15 let nic neměnit.

Chceme-li se dočkat úplného zničení Šumavy, stačí v nečinnosti přihlížet jen pár let jako dosud – toho se, bohužel, dnešní generace dožít mohou.
Pak snad nebude potřeba ani takováto vyhlídka na zkázu nedaleko Poledníku:

Chránit přírodu znamená konat v její prospěch

Musím to napsat ještě jednou: situace na Šumavě je katastrofální! Katastrofální je ale i zmíněná nečinnost, kterou aplikuje stát skrze Ministerstvo životního prostředí a jím zřízenou Správu NP Šumava, s následky popsanými výše. V případě Šumavy spoléhání na přírodní síly nestačí – tedy nestačí ji ponechat, ať si sama poradí. Co se stane, je vidět na již zničených územích, ze kterých se navíc zkáza šíří dál.

S tím ale přeci nemůže souhlasit většina občanů naší země – tomu nevěříme! Úcta k přírodě a krajině je Čechům vrozená! Jsme přesvědčeni, že vám, občanům České republiky, na rozdíl od orgánů státní moci, není jedno, co po nás v naší zemi zbude. Proto se na vás obracíme:

Šumava potřebuje pomoc! I tu vaši! Nebuďte nečinní! Nenechte Šumavu zemřít! Nedopusťte, aby byla současnou neúctou a nečinností zahubena! Seznamte se na těchto stránkách s fakty o škodách a jejich příčinách, chcete-li, ale hlavně, přispějte ke změně! Jak, se dozvíte zde.

MINULOST

Pod Šumavou si většina z nás představí rozsáhlé území s lesy a loukami, budící dojem, jakoby zde po dlouhou dobu působila příroda bez vlivu člověka. Skutečnost je ale taková, že Šumava byla již po několik staletí obývána a opečována lidmi. Lidmi, kteří zde měli domov i hospodářství a podle toho se k ní chovali.

Rovněž je méně známá skutečnost, že v druhé polovině 20.století zde, vedle pohraniční stráže, působila zemědělská a lesnická organizace vojska – předchůdce dnešních Vojenských lesů a statků – která se o lesy a louky starala. O loukách se vedly záznamy péče! A tak v 90.letech 20.století, před převzetím Správou NP Šumava, patřila Šumava mezi nejcennější území v ČR co do čistoty přírody, druhového bohatství a kvality vodních zdrojů a na jejím území šlo vyhlásit národní park.

PŘÍTOMNOST

Správa NP Šumava

Od roku 1991 je k ochraně přírody na území NP Šumava a CHKO Šumava zřízena Správa NP Šumava jako příspěvková organizace Ministerstva životního prostředí. Její činnost je z významné části financována ze státního rozpočtu: za posledních 7 let její fungování stálo v průměru 200 mil. Kč ročně (viz tabulka).

Provozní dotace Správy NP Šumava v mil. Kč
zdroj: Výroční zpráva 2016 Správy NPŠ na www.npsumava.cz

Správa NP Šumava na nejcennějších místech svěřeného území uplatňuje politiku „ponechání samovolnému vývoji“, tedy nekonání, nezasahování, ani v případě např. kalamit nebo ohrožení těchto míst přemnožením škůdců.

V důsledku tohoto přístupu je dnes na Šumavě přibližně 200 km2 suchého lesa, ponechaného napospas. Situace se přitom rychle zhoršuje: ještě v roce 2011 byl odhad plochy odumřelých lesů 140 km2.

Že lesy odumírají nadále, pozná každý, kdo vnímá při návštěvě Šumavy suchá místa tam, kde ještě před rokem viděl pouze zelené stromy. Kdo navštívil před několika lety Pramen Vltavy v lese pod Černou horou, zhrozí se, jak vypadá dnes (viz fota).

Ale tento stav nikomu ze zodpovědných patrně nevadí!

Novela zákona o ochraně přírody a krajiny 2017

V roce 2017 poslanci oslavují schválení novely zákona o ochraně přírody (k jejímu obsahu jinde), ochránci přírody slaví vítězství divočiny nad „developery“ a „lunaparky“ a vědci dostávají ceny za poznání, jak si příroda na Šumavě poradí sama. Zatímco občanům ČR a českému státu na Šumavě od roku 2011 uhynulo dalších 60 km2 ještě nedávno zdravého lesa. Přitom za stejné období (2011-2017) stát vydal z peněz občanů přibližně 1,2 miliardy Kč na ochranu přírody na Šumavě skrze dotace provozu Správy NP Šumava.

Přijde vám také, že je něco špatně? Že není co oslavovat?

Zmíněná novela zákona o ochraně přírody přitom vytváří stav, kdy se přístup nezasahování na Šumavě má rozšířit na další území a Správa NP Šumava má získat další pravomoci. Tyto úpravy přitom poslanci schválili, aniž by došlo k faktickému vyhodnocení, co se Šumavou udělal přístup Správy NP Šumava od roku 1991. Aniž by poslance zajímal rozsah škod na přírodním bohatství České republiky a na majetku českého státu, které jsou zdokumentovány na přiložených fotografiích; poslanci přitom při schvalování novely měli většinu z nich k dispozici!

Rozpor s Ústavou

Je nutno zmínit, že novela zákona o ochraně přírody je velmi pravděpodobně v rozporu s ústavním pořádkem, a to s články 2, 7, 11, 79 Ústavy ČR a články 2, 4, 35 a 36 Listiny základních práv a svobod.

Naše Ústava totiž v Preambuli uvádí, že „My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku …odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství … přijímáme tuto Ústavu České republiky“ a v článku 7 přímo stanoví, že „Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.“ Článek 35 Základní listiny práv a svobod stanoví, že:
„(1) Každý má právo na příznivé životní prostředí.
(2) Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů.
(3) Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.“

Uhynutí 200 km2 zdravého lesa, jeho ponechání napospas pod nálepkou „ochrany přírody“ a „ponechání přírodním procesům“, bez dostatečné informovanosti občanů, k čemu dosavadní přístup péče vedl, k čemu dále povede, jeho dopad na život volně žijící zvěře, na druhové bohatství rostlin, na klima a v neposlední řadě na životní podmínky pro lidi je tedy nejenom proti zdravému rozumu, ale i v rozporu s uvedenými ustanoveními. Novela zákona o přírodě nemůže tento stav prohlásit za zákonný, byť se o to snaží!

Detailní komentář k rozporu s ústavním pořádkem naleznete zde.

Dešťovka a usychající Šumava

Jak paradoxní je péče státu o životní prostředí v naší zemi, ukazuje i srovnání s programem Dešťovka spuštěným v roce 2017. V 1.výzvě (míněno v 1.kole) uvedeného programu pošle Ministerstvo životního prostředí občanům 110 mil.Kč na využívání dešťové vody. V 2.kole dotací spuštěném v září 2017 vydá MŽP dalších 240 mil. Kč. To samé ministerstvo přitom skrze svoji organizaci, Správu NP Šumava, s průměrnou roční dotací 200 mil. Kč, nechává na Šumavě nadále usychat zdravý les, když přitom každý ze základní školy ví, že les je přirozenou zásobárnou vody, zmírňuje dopady sucha v krajině, brání erozi atd.

Využití dešťové vody občany je samozřejmě smysluplné. Co ale bude stát dělat, až nechá uschnout Šumavu? Zorganizuje Dešťovku pro v budoucnu postižené oblasti Plzeňského a Jihočeského kraje za další stamiliony korun?

BUDOUCNOST

Beze změny přístupu Šumava zahyne. Její poškození je tak závažné, že nelze ponechat přírodu, ať si poradí sama.

Pokládám za věc národní cti, aby se změnil přístup nás, občanů, k této nepředstavitelně cenné části naší země a Země! Ti, kdo nás mají reprezentovat, se schválením novely zákona o ochraně přírody a krajiny vyjádřili, že jim je jedno, jaké hodnoty jsme si jako národ vložili do ústavního pořádku. Že jim je jedno, co tu po nás zbude. Stejně tak se chová státní správa, která má realizovat zájmy nás, občanů, které nejsme jako jednotlivci s to zajistit. Ale nekoná tak! Vždyť ti, co si říkají ochránci přírody, ochránci životního prostředí, správci parku, nechali Šumavu dojít do stavu, který vidíte na fotografiích, a není jim to stydno! A chtějí ji zničit ještě více a poslanci jim to novelou umožnili!

Doufám a věřím, že můj příspěvek probudí v lidech jejich lepší já, že mě někdo uslyší, protože mně není jedno, co tu po nás zbude!!! Musíme to změnit!!!

Potřebujeme Národní záchranný plán pro Šumavu!